Oceňování materiálových zásob

– nejčastějším způsobem pořízení materiálu je nákup, dále pořízení vlastní činností popřípadě bezplatné nabytí

a) nakoupené zásoby – oceňují se pořizovací cenou – cena pořízení + vedlejší náklady související s jejich pořízením (přepravné, provize, clo, pojistné…)

b) zásoby vytvořené vlastní činností – oceňují se ve vlastních nákladech – náklady přímé, popřípadě nepřímé (výrobní režie – bezprostředně souvisí s výrobou)

c) bezplatné nabytí – oceňují se reprodukční pořizovací cenou – cena za kterou byl majetek pořízen v době kdy se o něm účtovalo

 

Oceňování zásob při jejich výdeji do spotřeby

– v praxi se řeší, jak ocenit stejný druh nakoupených zásob pořízený za různé ceny, další způsoby ocenění:

Metoda průměrných cen – cena při úbytku se stanoví jako vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen, ten pak může mít 2 podoby: proměnlivý – počítá se při každém výdeji

periodický – počítá se za určité období, nesmí být delší než 1 měsíc)

Stav příslušného materiálnu v Kč

PC = ———————————————————————–

Stav příslušného materiálnu v jednotkách množství

Metoda FIFO – úbytky materiálu se oceňují cenou nestarší zásoby. Musíme mít pomocnou evidenci, abychom měli přehled, kolik měrných jednotek příslušného druhu je na skladě a za jaké ceny.        Co přijde první, první také odejde.

 

Účtování způsobem A

– o pořízení se účtuje na příslušných účtech v 1. účtové třídě, do nákladů se účtuje až při jejich spotřebě.

PF za nákup materiálu                   111/321               příjemka na sklad   112/111

Výdejka do spotřeby ze skladu     501/112

 

 

Účtování způsobem B

– o pořízení zásob se účtuje přímo do spotřeby, bez použití účtů zásob 111 a 112.

PF za nákup materiálu            501/321

– bez běžně používané skladové evidence nelze používat pro evidenci zásob způsob B

 

Koloběh majetku

– dlouhodobý majetek si podržuje svou podobu, používáním se většinou opotřebovává a na hospodářské činnosti se podílí delší dobu.

oběžný majetek naopak neustále mění svou formu, jeho koloběh má ve výrobním podniku tyto části:
1. Nákup materiálu
– za hotové (dochází k přeměně peněžních prostředků v zásobu materiálu) nebo na fakturu (vzniká závazek podnikateli u dodavatele, který se vyrovná po zaplacení).
2. Výroba – dochází ke spotřebě materiálu a vzniku dalších nákladů (spotřebované mzdy, energie apod.), výsledkem výroby jsou výrobky, které se prodávají.
3. Prodej – za hotové (dochází ke směně výrobků ze peněžní prostředky) nebo na fakturu (vzniká pohledávka za odběratelem). Za peněžní prostředky se nakupuje materiál a celý proces se opakuje.