Je plánování pro firmu nutnost nebo je to jen pozůstatek minulosti?

Dle mého názoru zaostává plánování ve firmě značnou roli. Je důležité hned z několika důvodů. Prvním je ujasnění si strategie, cílů a možností dané firmy. Druhým důvodem je odhad ceny práce a materiálu, který bude potřebný pro další růst firmy a je-li vůbec další růst firmy v dané situaci možný. Dnešní doba se rychle mění a informace stará pouze pár týdnů již není aktuální. Tato moderní doba si vyžaduje býti neustále informovaný o věcech ve firmě a být schopen na situace ihned reagovat. Denně firma čelí mnohým rozhodnutím, které mohou rozhodnout o jejím růstu anebo poklesu. Proto si myslím, že plánovat dlouhodobě již není v silách současných manažerů firem a volí se cesta krátkodobého, popřípadě střednědobého plánování. Změny ve firmách jsou díky moderním druhům telekomunikace a internetu rychlejší a flexibilnější. Není proto problém zařídit náročnou změnu ve velmi krátkém čase. Velká pozornost se nyní schyluje k takzvanému strategickému plánování a řízení firmy. Manažer by měl umět vycítit čekající příležitosti na trhu a měl by být schopen na ně efektivně reagovat pomocí efektivního nástroje ve firmě. K tomu potřebuje jakýsi kodex, nebo směrnici, podle které se může řídit v souladu s vizí dané firmy. Na trhu vznikají pořád nové a nové firmy, které jsou dynamičtější a otevřenější změnám. Pro uchování konkurenceschopnosti je proto důležité využít každé příležitosti ve svůj prospěch.

 

Shodli jsme se tedy na závěru, že dlouhodobé plánování je pro firmy již pasé a firmy se soustředí spíše na krátkodobé plány, co se týče strategie firmy a dobývání trhu. Plánování by se také mělo řídit marketingem a jeho studiemi trhu.

 

Plánování je stále pro firmy nepostradatelné a jen těžko by se bez plánu mohla firma rozvíjet a dále bát schopna růstu. Do plánování by se tak měli zapojovat manažeři na všech pozicích ve firmě. Každý manažer by měl určit cíle, rozhodnout kdo a jak je dosáhne. Hlavní význam plánování by mělo tedy být: zvyšování efektivity, snížování rizika, integrace úsilí, rozvoj manažerů, výkonnost a úspěšné organizační změny.

 

Srovnání plánování dnes a v minulosti, rozdíly v přístupu.

 

Plánování v minulosti, pokud máme na mysli dobu před 60 tými lety se dělalo dlouhodobě a to s horizontem 10-15 let. Plánování využívalo data především ze statistiky a dat z minulých období. V té době byly hospodářské krize pouze ojedinělým jevem a poválečná ekonomika byla v rozkvětu. Dařilo se skoro všemu a tak nějaké složitější metody plánování nebyly považovány za důležité.

 

Po poválečném rozkvětu ekonomiky došlo k ropným šokům, kdy prudké zdražení ropy vyvolalo značnou míru znepokojenosti nad trhem a doslova to otřáslo světovou ekonomikou. Je tedy logické, že od dlouhodobého plánování se odstupuje a nahrazuje ho plánování střednědobé a krátkodobé. Z toho můžeme usoudit, že pokud je ekonomika nejistá, schyluje se k plánům s krátkým horizontem.

 

Po vzpamatování se z doby ropných šoků se změnilo plánování k nepoznání. Manažeři firem dbali na to, aby firma byla adaptabilní a dobíhala tak krok s rychle se měnícími podmínkami na trhu. Strategické plánování se proto zkrátilo na pouhé 1-2 inovační cykly. Podle mého názoru bychom tak měli chápat plánování jako stále živý proces, nikoliv jako něco, co jednou naplánujeme a poté se toho budeme pevně držet. Každá firma by si tak měla vytvořit svůj vlastní systém plánování, který přesně vyhovuje jejím potřebám a zároveň dokáže udržet krok se situací na trhu.