Daňová evidence příjmů a výdajů

–   je upravena Zákonem o daních z příjmů

–   je to systém jednodušší než účetnictví

–   HV = Příjmy – výdaje

–   musí ji vést ty fyzické osoby, které dosahují příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (živnostníci, advokáti, daňoví poradci, umělci) a nejsou účetní jednotkou

–   vedou osoby, které nejsou v obchodním rejstříku a které nemají obrat za předcházející kalendářní rok více jak 25 000 000 Kč

–   poskytuje informace o příjmech a výdajích v členění pro zjištění daňového základu

–   sazba daně – 15% FO

–   FO vede DE na základě PPD,VPD, BV

– Daňová evidence příjmů a výdajů musí zjišťovat zjištění základu daně z příjmů a bude

obsahovat údaje o:

– příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně

– pohledávkách a závazcích.

 

Podmínky pro přechod z DE na účetnictví

–   jestliže FO, která je podnikatelem a není zapsána v OR překročila za bezprostředně předcházející kalendářní rok obrat 25 000 000 Kč, stává se od prvního dne následujícího kalendářního roku účetní jednotkou

–   účetnictví však povinně povede až od 1. dne účetního období, které následuje po kalendářním roce ve kterém se stala účetní jednotkou (zákon o účetnictví stanoví roční odklad)

–   s výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5ti let po sobě jdoucích účetních období ve kterých vedli účetnictví.

–   např. : 2007  –  FO překročila obrat 25 000 000 Kč  – vede DE

2008    – FO vede DE podle zákona o účetnictví který stanovuje roční odklad

2009    – FO vede účetnictví

 

Nejdůležitější knihou v daňové evidenci je deník příjmů a výdajů, ve kterém se v průběhu kalendářního roku zapisují údaje o hospodářských operacích, které vyjadřují příjem nebo vydání peněžních prostředků.

Nezapisují se zde tedy hospodářské operace, které mají charakter předpisu plateb, např. vystavené fa, povinnost zaplatit daně FÚ.

Zapisování v deníku příjmů a výdajů si klade tyto základní cíle:

–   zajistit údaje pro zjištění daňového základu

–   zajistit evidenci o peněžních prostředcích v pokladně a na BÚ

–   poskytnout podklady pro podrobnější analýzu výdajů a příjmů pro potřeby řízení a kontroly

hospodárnosti.

 

Forma, způsob a technika vedení deníku příjmů a výdajů není předepsána. Podnikatel si ho vede takovým způsobem a formou, aby v deníku byly v časové posloupnosti zaznamenány všechny hospodářské operace příjmů a výdajů peněz, které při podnikání nastaly a jsou podloženy průkazným dokladem.

 

Analytická evidence

– obsahuje podrobnější informace než syntetická evidence, které podnikatel potřebuje pro správné rozhodování a kontrolu své činnosti, pro zajištění ochrany majetku

– analytická evidence se vede podle jednotlivých druhů materiálu na skladních kartách. Dále se analytická evidence vede podle osob hmotně odpovědných (správci skladů) a místa uložení (jednotlivé sklady).

– firma se může rozhodnout i pro další kritéria pro vedení analytické evidence. V praxi se často používá analytická evidence pro rozdělení pořizovací ceny:

a) rozdělení pořizovací ceny na cenu pořízení 111.1 + vedlejší náklady 111.2

b) rozdělení pořizovací ceny na cenu plánovanou (průměr z předchozího účetního období) 112.1 a odchylky od této ceny 112.2

c) rozdělení pořizovací ceny na plánovanou cenu pořízení 112.1 , odchylky 112.2 a vedlejší náklady 112.3

 

Syntetická evidence

– tvoří ji soustava účtů, na kterých zachycujeme stav a pohyb A, P, N, V pouze souhrnně, jen v peněžních jednotkách, účty tvořící syntetické evidence se nazývají účty syntetické

Oceňování materiálových zásob

– nejčastějším způsobem pořízení materiálu je nákup, dále pořízení vlastní činností popřípadě bezplatné nabytí

a) nakoupené zásoby – oceňují se pořizovací cenou – cena pořízení + vedlejší náklady související s jejich pořízením (přepravné, provize, clo, pojistné…)

b) zásoby vytvořené vlastní činností – oceňují se ve vlastních nákladech – náklady přímé, popřípadě nepřímé (výrobní režie – bezprostředně souvisí s výrobou)

c) bezplatné nabytí – oceňují se reprodukční pořizovací cenou – cena za kterou byl majetek pořízen v době kdy se o něm účtovalo

 

Oceňování zásob při jejich výdeji do spotřeby

– v praxi se řeší, jak ocenit stejný druh nakoupených zásob pořízený za různé ceny, další způsoby ocenění:

Metoda průměrných cen – cena při úbytku se stanoví jako vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen, ten pak může mít 2 podoby: proměnlivý – počítá se při každém výdeji

periodický – počítá se za určité období, nesmí být delší než 1 měsíc)

Stav příslušného materiálnu v Kč

PC = ———————————————————————–

Stav příslušného materiálnu v jednotkách množství

Metoda FIFO – úbytky materiálu se oceňují cenou nestarší zásoby. Musíme mít pomocnou evidenci, abychom měli přehled, kolik měrných jednotek příslušného druhu je na skladě a za jaké ceny.        Co přijde první, první také odejde.

 

Účtování způsobem A

– o pořízení se účtuje na příslušných účtech v 1. účtové třídě, do nákladů se účtuje až při jejich spotřebě.

PF za nákup materiálu                   111/321               příjemka na sklad   112/111

Výdejka do spotřeby ze skladu     501/112

 

 

Účtování způsobem B

– o pořízení zásob se účtuje přímo do spotřeby, bez použití účtů zásob 111 a 112.

PF za nákup materiálu            501/321

– bez běžně používané skladové evidence nelze používat pro evidenci zásob způsob B

 

Oběh účetních dokladů

neprobíhá všude stejně, v jednoduché organizační struktuře, kde vlastník je zároveň zaměstnancem, účetním, pokladníkem bude formalizovaný oběh postrádat smysl. Naopak tam kde je složitá organizační struktura podniku s členěním na závody…je stanovení pravidel oběhu v zajištění plynulého pohybu dokladů v rámci účetní jednotky od okamžiku vyhotovení nebo přijetí dokladů, přes jejich ověření, zaúčtování až po archivaci.

Oběh1) přezkoušení správnosti – kontrola účetního dokladu z hlediska věcné a formální

věcná stránka – prověření správnosti údajů (zda faktura za nákup zboží odpovídá skutečně dodanému množství, druhu, jakosti, zda byly účtovány smluvené ceny…)

formální stránka – ověření úplnosti náležitostí účetního dokladu

2) příprava k zaúčtování

Třídění dokladů – rozdělení dokladů podle stanoveného hlediska, zpravidla podle druhu(PF,VF,…) nebo podrobněji (faktury investiční, faktury materiálové…)

Označování dokladů – přidělení určitého číselného (abecedního) označení

Evidence – zápis dokladů do pomocných účetních knih (knihy faktur)

Určení účtovacího předpisu – stanovení účtů a jejich stran včetně peněžních částek. Účtovací předpis se zapíše do předtisku na účetní doklad nebo na samostatný lístek, který se připojí k dokladu.

3) zaúčtování dokladů – účetní zápisy v účetních knihách + datum a podpis

4) úschova dokladů – založení pořadačů, šanonů… – musí být účetní doklady uschovány pro kontrolu či pozdější nesrovnalosti