Měření nezaměstnanosti

Základní skupiny, které je třeba rozlišovat:
1) Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2) Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat. = ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracovní síla dané země
3) ostatní – studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky předchozích skupin. = ekonomicky neaktivní obyvatelstvo

 

Typy nezaměstnanosti:

1.       Frikční nezaměstnanost

2.       Strukturální nezaměstnanost

3.       Cyklická nezaměstnanost

Důsledky nezaměstnanosti – nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální.

Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.

Nedobrovolná nezaměstnanost – se označuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.

 

Existují tři příčiny
1) Demografické změny – souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
2) Vládní politika – vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou – menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
3) Strukturální změny – dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.

Politika jejího snižování

Jsou používány vládní zásahy dvojího typu – aktivní a pasivní
Pasivní – zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní – je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.

 

Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Vyjadřuje vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.

Krátkodobá Phillipsova křivka: Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Phillipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností.

 

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky: Zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V rámci nezaměstnanosti můžeme obyvatelstvo rozdělit na:
a) eko aktivní = pracující + nedobrovolně nezaměstnaní, kteří práci hledají (úřad práce)
b) eko neaktivní = nemají práci a ani ji nehledají