Měření nezaměstnanosti

Základní skupiny, které je třeba rozlišovat:
1) Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2) Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat. = ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracovní síla dané země
3) ostatní – studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky předchozích skupin. = ekonomicky neaktivní obyvatelstvo

 

Typy nezaměstnanosti:

1.       Frikční nezaměstnanost

2.       Strukturální nezaměstnanost

3.       Cyklická nezaměstnanost

Důsledky nezaměstnanosti – nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální.

Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.

Nedobrovolná nezaměstnanost – se označuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.

 

Existují tři příčiny
1) Demografické změny – souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
2) Vládní politika – vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou – menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
3) Strukturální změny – dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.

Politika jejího snižování

Jsou používány vládní zásahy dvojího typu – aktivní a pasivní
Pasivní – zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní – je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.

 

Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Vyjadřuje vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.

Krátkodobá Phillipsova křivka: Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Phillipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností.

 

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky: Zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V rámci nezaměstnanosti můžeme obyvatelstvo rozdělit na:
a) eko aktivní = pracující + nedobrovolně nezaměstnaní, kteří práci hledají (úřad práce)
b) eko neaktivní = nemají práci a ani ji nehledají

 

Zákony trhu

– Definice trhu − uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství statku. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.

Hlavní subjekty trhu:

Firmy – Vyrábějí za účelem prodeje ,aby vytvořily zisk a za peníze vyráběli dál,aby co nejvíce navyšovali svůj zisk– uspokojují potřeby jiných

 

Domácnosti – Spotřebitelé vstupují na trh– kupují výrobky a služby cílem je uspokojit své potřeby –  představují poptávku po zboží a službách, nakupují za peníze, které si vydělají prodejem své práce na trhu.

 

Stát – Zákonodárce, ochranná funkce – bezpečí,jistota,vytváří zákony a hlídá je.Na jedné straně jako prodávající svých služeb prostřednictvím státních podniků (zdravotnictví, soudnictví), na druhé straně jako kupující = zdroje pro poskytování služeb (pracovní sílu,budovy,pozemky)

 

Poptávka je množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu. Dělí se na:Individuální=poptávka jednoho kupujícího po určitém statku nebo službě

Dílčí(tržní)=poptávka všech lidí z určitého regionu po určitém statku nebo službě

Agregátní=poptávka všech lidí v určitém státě po všech možných statcích a službách

 

Faktory ovlivňující poptávku:

–          cena

–          demografické změny( změny v počtech a charakteristikách kupujících)

–          změny velikosti důchodů(mzdy zc,renta vl.půdy,úroky a zisky vl.kapitálu)

–          změny v preferencích(zvyky, móda, změny potřeb..)

–          změny cen jiných zboží

  • substituty – jiné zboží,které může nahradit při spotřebě zboží sledované (jablka-hrušky)
  • komplementy – jiné zboží, které doplňuje při použití zboží sledované (auto-benzín)

 

Nabídka je množství zboží, nabízeného všemi prodávajícími při určité ceně.
Stoupající tvar nabídkové křivky, při zvýšení ceny se zvýší jeho zisk. Do odvětví vstupují i noví výrobci (zláká je vysoká cena = zisk)

Dělí se na: Individuální=nabídka jednoho výrobce určitého statku nebo služby

Dílčí=nabídka všech výrobců určitého zboží v určitém regionu = součet individuální

Agregátní=nabídka všech výrobců všech druhů zboží v jednom státě

Faktory ovlivňující nabídku:

–          cena

–          náklady výroby a obchodu(dražší suroviny;energie,zvyš.nom.mezd)

–          změny vnějších podmínek podnikání(organizace trhu,počasí pro zemědělce,daně a příjmy veř.rozpočtů)

–          změny kapitálové výnosnosti(v daném obd. Je množství výrobců nižší =nízká konkurence=zvýšení cen=>přiláká nové výrobce ,konkurence se zvýší a bude srážet zisky níž)

 

Podstatou trhu je vzájemný střet nabídky a poptávky,který vytváří rovnovážnou cenu.Výrobci dopředu neznají rovnovážnou cenu a jí odpovídající ideální množství vyrobeného zboží pro trh.V prostředí nedokonalé konkurence se působení zákonů nabídky a poptávky deformuje. Rovnovážná cena = výrobci jsou ochotni při této rovnovážné ceně prodat právě tolik, jako kupující koupit(stav tržní rovnováhy)

Trhem stanovená cena má dvě funkce:

1)       eliminuje neefektivní výrobu

2)       reguluje množství výrobků na trhu

Zákon poptávky = s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží                                                                                Zákon nabídky = s rostoucí cenou roste i nabídka zboží

Pomocí zákona nabídky a poptávky se tvoří nejen ceny zboží, ale i ceny výrobních faktorů:

–          cena práce = mzda

–          cena přírodních zdrojů = renta

–          cena kapitálu = zisk, u peněžního kapitálu je cenou úrok

Monopol

-prodávající,který má na trhu výsadní postavení a jako jediný má např.povolení od statů určitý výrobek prodávat-administrativní monopol ,nebo zná recept na výrobu určitého výrobku – absolutní monopol.

Existují ovšem i výsadní postavení na straně poptávky(nakupujících) – monopsony.(speciální technologie,zbraně hromadného ničení apod.)-je výhradním nakupujícím stát. Trh,kde existují monopoly či monopsony,je deformovaný=> nedokonalá konkurence,protože monopoly mohou své postavení zneužívat a diktovat si podmínky především cenové.Pak dochází k narušení fungování zákonů trhu a může to vést ke vzniku nerovnováhy v ekonomice.

Zvláštní případ trhu s nedokonalou konkurencí je oligopol – na straně nabídky existují dva nebo několik málo velkých subjektů s dominantním postavením

Stav dokonalé konkurence je v praxi téměř nedosažitelný.

Selhání trhu

  1. vznik monopolu
  2. existence tzv. veřejných statků – statky u kt. Není žádoucí,aby jejich pořizování a správu zajišťoval soukromý sektor na základě zákonů trhu. (obrana státu,veřejné školství,zdravotnictví,státní správa atd.)
  3. externality trhu – vedlejší účinky trhu na subjekty,které se daného tržního vztahu neúčastní.Tyto účinky můžou byt negativní ,tak pozitivní.Př. negativní externality-slouží špatný vliv na životní prostředí.Třetí poškozenou stranou jsou lidé žijící blízko továren,průmyslových zón a dopr.komunikací.Př.pozitivní externality-přivedením infrastruktury (dálnice,elektrifikace,plynofikace) do určité lokality výrazně stoupají tržní ceny pozemků zdejších majitelů,nebo včelar při chování včel pro med zajišťuje opýlení ovocných sadů a polí aniž by dostával od zemědělců peníze

STRUKTURA TRHU

1. Podle předmětu směny:

a) Trh zboží – prodávají se a nakupují statky a služby

b) Trh práce – zde se střetává nabídka práce a pracovních míst a poptávka po pracovním místě a určité práci c) Trh finanční – jedni finance nabízejí (půjčky,uložení peněz na úrok),druzí se po půjčkách ptají (banky)

2. Z územního hlediska:

a) Místní – město, obchod na vesnici

b) Národní – oslovuji celý stát – většina výrobců

c) Světový – po celém světě – dovoz květin

3. Podle množství produktů

a) Individuální – jeden výrobce

b) Dílčí – trh jednoho druhu výrobků

c) Agregátní –– zkoumáme trh jako celek(např. celého státu) (celková suma všech zamýšlených koupí)

 

4. Podle účastníků směny

a) Spotřebitelský – řídí se podle spotřebitelů

b) Průmyslový – podniky

 

5. Podle vztahu nabídky a poptávky

a) Nasycený –– nabídka převyšuje poptávku, nízká cena – podnik nevyrábí

b) Nenasycený – vysoká poptávka, můžeme dát vysokou cenu

 

6. Podle konkurenčního prostředí

a) S dokonalou konkurencí – hodně výrobců; ideální pro zákazníka

b) Monopolistická konkurence – 3-4 podniky si navzájem konkurují a bojují o nás

c) Monopol – na straně nabídky vystupuje jeden subjekt,výsadní postavení,bezkonkurenční,drží si cenu

d) Oligopol – několik menších výrobců a chovají se jako monopol – typická rivalita, konkurence