Daňový systém

Daně jsou významným příjmem státu

Daň =příjem veřejných rozpočtů (státního rozpočtu a místních rozpočtů), který ze zákona (povinně) odčerpává část důchodu subjektu (příjmu,majetku  poplatníka), na nenávratném principu (společnost tyto peníze vynaloží podle potřeb,tedy nikoliv úměrně podle výše odvedené daně jednotlivců).Uspokojovány budou i potřeby těch,kteří daně vůbec neplatí (princip solidarity).

Daňový systém je v každé zemi stanoven příslušným zákonem a jednotlivé země se mohou v daních lišit.

 

 

  • Stát potřebuje vybrat co nejvíce peněz,aby mohl rozvíjet své aktivity
  • Občané a firmy naopak chtějí odvádět co nejméně daní,aby jim zůstalo co nejvíce pro vlastní potřeby
  • Řada daní je svázána s mezinárodním obchodem a pohybem kapitálu – zde jsou tlaky na stát,aby sjednotil své daně s ostatními zeměmi a podepsal s nimi dohody o zamezení dvojího zdanění
  • Stát musí respektovat sociální únosnost daní (to jej vede k systému úlev,vyjímek apod.)
  • Při konstrukci daňového systému musí stát zohledňovat i technická a ekonomická kritéria vybíratelnosti a vymahatelnosti daní (čím složitější systém s větším počtem vyjímek,tím se administrativní náročnost výběru daní zvyšuje a samozřejmě i prodražuje)

 

Od roku 1993 má naše daňová soustava tuto strukturu:

Přímé daně

  • Důchodové:
  1. Daň z příjmu F.O. a P.O.
  • Majetkové
  1. Daň z nemovitosti
  2. Daň dědická,darovací a z převodu nemovitosti
  3. Daň silniční

Nepřímé daně

  • Univerzální
  1. Daň z přidané hodnoty
  • Selektivní
  1. Daň spotřební
  • K ochraně životního prostředí
  1. Daň ze zemního plynu
  2. Daň z pevných paliv
  3. Daň z elektřiny

Nepřímé daně se liší od přímých daní tím,že je platíme při každém nákupu zboží a služeb,kterými jsou tyto daně zatížené.(neplatíme přímo státu,ale prodávajícímu,který má povinnost tuto daň státu odvést).

U přímých daní každý poplatník podává přímo na finančním úřadě daňové přiznání a daň přímo uhradí.

 

 

 

  • Poplatník – je F.O. nebo P.O.,z jejíchž peněz je daň placena(ten komu peníze ubydou z kapsy).
  • Plátce – je F.O. nebo P.O.,která má ze zákona povinnost peníze odvést státu.
  • Základ daně – částka,ze které se určitým procentem vypočítá odváděná daň
  • Daň – vypočítaná částka,kterou plátce odvádí finančnímu úřadu
  • Sazba daně – procentem vyjádřený poměr daně k základu daně
  • Daně důchodové – platí poplatníci podle výše svého příjmu
  • Daně majetkové – platí poplatníci podle druhu a velikosti svého nemovitého majetku,při majetkových převodech(darování,dědictví,prodej či převod nemovitostí)a při využívání silničních motorových vozidel pro podnikání
  • Daně univerzální(DPH) – jsou vybírány při prodeji téměř všech druhů zboží a služeb
  • Daně spotřební – jsou vybírány pouze u vybraných druhů zboží (alkohol,cigarety,benzin a nafta)

Státní rozpočet

Příjmová stránka : daně,cla,sociální pojištění,ostatní příjmy (poplatky,apod.),příjmy z rozpočtu EU

Výdajová stránka : státní správa(úřady),obrana státu,školství,zdravotnictví,transfery obyvatelstvu(důchody,dávky,atd.),státní zakázky(dálnice,atd.),investice do životního prostředí atd.,odvody do rozpočtu EU

 

Právní normy účetnictví

– účetnictví je upravováno soustavou právních norem. Základním předpisem upravujícím účetnictví podnikatelů v ČR je Zákon o účetnictví, další normou jsou prováděcí vyhlášky Ministerstva financí…

– dalšími předpisy které účetní jednotky musí ve své praxi využívat jsou Obchodní zákoník a daňové zákony (zákon o daních z příjmu, zákon o DPH,…)

Zákon o účetnictví:

Účetnictví se vede:    1) Úplné – zaúčtovány všechny účetní případy týkající se účetního období                                  2) Průkazné – jestliže jsou účetní zápisy doloženy úč.doklady a účetní jednotka provedla inventarizaci

3) Správně – jestliže nebyly porušeny povinnosti stanovené zákonem o účetnictví

– stručný obsah: definuje účetní jednotky (osoby které se tímto zákonem řídí), definuje předmět účetnictví a účetní období, stanoví základní povinnosti při vedení účetnictví a při používání účetních metod, stanoví pravidla oceňování, definuje účetní knihy a jejich otevírání a uzavírání, účetní doklady, definuje směrnou účtovou osnovu a stanoví požadavky na obsah účetní závěrky a její zveřejňování

vymezení účetních jednotek: zákon o účetnictví vymezí kdo je účetní jednotkou: PO které mají sídlo na území ČR, FO které jsou zapsány v obchodním rejstříku, ostatní FO pokud jejich obrat nepřesáhl 25miliónů Kč za předcházející kalendářní rok a ostatní FO které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí

právnické osoby jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku.

fyzické osoby jej vedou pokud jejich obrat nepřesáhl částku 25mil Kč, pokud překročí, účetnictví vedou od následujícího měsíce po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou

– Zjednodušený rozsah účetnictví : vedou ho FO které budou účetními jednotkami a nemají povinný audit, obchodní společnosti povedou účetnictví v plném rozsahu.

– sestavují účtový rozvrh v němž mohou uvést syntetické účty pouze na úrovni účtových skupin, mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize, nemusí používat zásadu opatrnosti,…