Měření nezaměstnanosti

Základní skupiny, které je třeba rozlišovat:
1) Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2) Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat. = ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracovní síla dané země
3) ostatní – studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky předchozích skupin. = ekonomicky neaktivní obyvatelstvo

 

Typy nezaměstnanosti:

1.       Frikční nezaměstnanost

2.       Strukturální nezaměstnanost

3.       Cyklická nezaměstnanost

Důsledky nezaměstnanosti – nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální.

Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.

Nedobrovolná nezaměstnanost – se označuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.

 

Existují tři příčiny
1) Demografické změny – souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
2) Vládní politika – vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou – menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
3) Strukturální změny – dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.

Politika jejího snižování

Jsou používány vládní zásahy dvojího typu – aktivní a pasivní
Pasivní – zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní – je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.

 

Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Vyjadřuje vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.

Krátkodobá Phillipsova křivka: Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Phillipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností.

 

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky: Zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V rámci nezaměstnanosti můžeme obyvatelstvo rozdělit na:
a) eko aktivní = pracující + nedobrovolně nezaměstnaní, kteří práci hledají (úřad práce)
b) eko neaktivní = nemají práci a ani ji nehledají

 

Problémy související s vykazováním ekonomické výkonnosti

  • INFLACE

–    Záleží, v jakých cenách se údaje počítají

–    ekonomové rozlišují ceny:

a. Běžné (nominální) – tj. aktuální v daném roce, prostřednictvím těchto cen nelze ekonomické výsledky srovnávat, docházelo by ke zkreslení údajů

b. Stálé (reálné) – jeden rok se zvolí jako výchozí a všechny ostatní se cenově přepočítají

 

  • MEZINÁRODNÍ SROVNÁVÁNÍ

–    pro toto srovnávání se ukazatelé převádí na společný jmenovaný základ (Euro nebo Dolar) a vyjadřuje se na jednoho obyvatele

 

  • SKUTEČNÁ EKONOMICKÁ VÝKONNOST

–    HDP a HNP nejsou ideálním obrazem ekonomické výkonnosti, protože neměří všechny statky a služby, které byly v ekonomice za dané období vytvořeny

–    zachycují pouze ty, které vyprodukovala oficiální ekonomika, nezachycují např. statky a služby, které prošly nelegálním trhem (drogy, prostituce), mimotržní výměnu zboží a služeb, prodej opotřebovaného zboží (autobazary), meziprodukty aj.

 

Ukazatelé měření

–    vypočítávají se 2 metodami: produktová (výdajová, nákladová) a důchodová (příjmová), které jsou rovnocenné

–    čisté ukazatele se od hrubých odlišují tím, že se do nich nezapočítávají odpisy (opotřebení neboli amortizaci)

–    jednotlivé ukazatele se dále liší způsobem zjišťováním (z které fáze hospodářského procesu se odvozují)

1. Zbožová (produkční)  metoda

–    vychází z fáze výroby

–    sčítá všechny výdaje finálních statků a služeb, které firmy za celý kalendářní rok prodaly domácnostem, jiným firmám, státu a čisté vývozy

–    k ukazatelům produktové metody patří:

  1. Hrubý a Čistý domácí produkt (HDP, ČDP)

–    je souhrn statků a služeb vyjádřený v penězích vytvořený za určité období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory na území státu, vlastněny občany státu nebo cizinci

–    je tedy počítán na územním principu a využívá se zejména v evropských státech (Anglie, Německo, ČR)

–    v ČR byl HDP v roce 2007 kolem 6 % (přijde mírné zpomalení)

–    HDP je také považován za ukazatele životního prostředí, protože vypovídá o tom, jak na tom stát je

–    HDP = mzdy + renty + zisky + úroky + opotřebení investic + nepřímé daně

= národní důchod (mzdy, renty, zisky, úroky) + opotřebení investic + nepřímé daně

–    díky změnám metodiky výpočtu HDP začínáme sčítat nejen statky a služby, kt. prošly legálním trhem ale i:

statky a služby, kt. si lidé ve sledovaném období vyráběli pro vlastní potřebu

statky a služby, kt. prošly nelegálním trhem (šedá (úplatky a melouchaření = nezdaněné práce a příjmy) a černá (příjmy z trestné činnosti, krádeže, nelegální hazardní hry, prodej drog) ekonomika)

  1. Hrubý a Čistý národní produkt (HNP, ČNP)

–    je souhrn statků a služeb vyjádřený v penězích vytvořený za určité období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, bez ohledu na to, zda výroba probíhá na území státu nebo v zahraničí

–    je počítán na národním principu, využívá se zejména v USA

2. Důchodová metoda

–    vychází z fáze rozdělování, kdy každý účastník výroby získává svůj podíl na vyrobených statcích a službách jako odměnu za vynaložení svých výrobních faktorů (sčítá všechny příjmy domácností, firem, státu)

–    k ukazateli důchodové metody patří národní důchod, který se počítal v centrální plánované ekonomice (CPE)

Vysvětlivky:

Mzdy – čisté mzdy všech zaměstnanců státních i soukromých firem

Renty – příjem majitele půdy

Zisky – čisté zisky vyprodukované firmami na území státu

Úroky – příjmy majitelů finančního kapitálu

Opotřebení investic – daňové odpisy firem

Nepřímé daně – spotřební daň, ekologická daň, DPH

Další pojmy:

Nominální HDP – HDP vypočítaný v cenách běžného současného roku

Reálný HDP – HDP přepočítaný na stálé ceny zvoleného roku a přepočítává se proto, aby mohl být sledován vývoj HDP

Potencionální HDP – produkt, který by mohl být vyprodukován, pokud by byly všechny výrobní faktory využity na 100%

 

Skutečný HDP – produkt skutečně vyprodukovaný za daný rok, obvykle nižší než potencionální HDP

Čisté ek. bohatství = HNP + šedá a černá ekonomika, produkce pro vl. potřebu apod.- negativní dopady hosp. činnosti (záporné externality trhu)

New = net economic welfare, čisté ekonomické bohatství

– ukazatel zaváděný nově v ekonomikách, měl by přesněji určit produkt dané země za rok

New=HNP+šedá a černá ekonomika+produkce pro vlastní potřebu-záporné externality trhu

Vysvětlivky:

Šedá ekonomika – ekonomické jevy spojené s porušováním běžných etických a morálních norem, nejde ještě o porušování zákonů státu (podplácení, melouchaření), narušuje hospodářskou soutěž (práce bez dokladu)

Černá ekonomika – souhrn ekonomických vztahů, které porušují zákony dané země (korupce (podplácení penězi), úmyslné daňové úniky, nelegální obchody(drogy, zbraně,lidi-MAFIE), praní špinavých peněz)

Záporné externality trhu – negativní důsledky hospodářské činnosti dopadající na okolí podniku

 

MAKROEKONOMICKÉ VELIČINY

Mikroekonomie – analyzuje a rozebírá chování jednotlivých ekonomických prvků

– ekonomie v malém

– vše, co je uvnitř podniku

– zabývá se ekonomikou firem (oblast zásobování, marketingu, oblast výpočtů základních ekonomických veličin – např. efektivnost, dělba práce, náklady, výnosy, zisk, odpisy)

 

Makroekonomie – studuje ekonomiku jako celek (národní hospodářství)

– ekonomie ve velkém

– vše, co je mimo podnik

– je to celá oblast hospodářské politiky (nezaměstnanost, daně, důchodová politika, inflace, HDP)

Národní hospodářství (NH)

–    souhrn hospodářských činností na území určitého státu, kterých se zúčastňují výrobní činitelé a jsou uskutečňovány subjekty trhu (největším tahounem je stavebnictví, elektronika, strojírenství)

–    skládá se z určitých částí, jako celek je zároveň součástí vyššího hospodářského celku(ekonomický systém v ČR – běžná ekonomika, smíšený systém)

 

Struktura NH

–    NH se člení na dvoustupňové:

a)Na 1. stupeň podle druhu vytvářených výkonů a poskytovaných služeb do tří sfér (čtyř):

  1. Primární sféra – se vyvíjela nejdříve, zahrnuje odvětví zemědělství, lesní hospod., rybolov, těžba nerostných surovin
  2. Sekundární sféra – je nositelem technického pokroku, obsahuje nejvyšší produkci na jednoho pracovníka a zahrnuje zpracovatelský průmysl, stavebnictví, výrobu a rozvod energie, vody, plynu
  3. Terciární sféra – ve vyspělých zemích, zaměstnává nejvíce lidí, zahrnuje nejvíce služeb (obchod, telekomunikace, školství)
  4. Kvartální sféra – zahrnuje vědu a výzkum

b)Na 2. stupni se NH člení podle klasifikace ekonomických činností do odvětví pod odvětví oborů

 

Proč se měří ekonomické výsledky?

–    kvůli zjištění stavu ekonomiky

–    kvůli porovnání vlastního vývoje ekonomiky a porovnání s mezinárodním vývojem ekonomiky

–    kvůli odhadu vývoje ekonomiky