Zákony trhu

– Definice trhu − uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství statku. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.

Hlavní subjekty trhu:

Firmy – Vyrábějí za účelem prodeje ,aby vytvořily zisk a za peníze vyráběli dál,aby co nejvíce navyšovali svůj zisk– uspokojují potřeby jiných

 

Domácnosti – Spotřebitelé vstupují na trh– kupují výrobky a služby cílem je uspokojit své potřeby –  představují poptávku po zboží a službách, nakupují za peníze, které si vydělají prodejem své práce na trhu.

 

Stát – Zákonodárce, ochranná funkce – bezpečí,jistota,vytváří zákony a hlídá je.Na jedné straně jako prodávající svých služeb prostřednictvím státních podniků (zdravotnictví, soudnictví), na druhé straně jako kupující = zdroje pro poskytování služeb (pracovní sílu,budovy,pozemky)

 

Poptávka je množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu. Dělí se na:Individuální=poptávka jednoho kupujícího po určitém statku nebo službě

Dílčí(tržní)=poptávka všech lidí z určitého regionu po určitém statku nebo službě

Agregátní=poptávka všech lidí v určitém státě po všech možných statcích a službách

 

Faktory ovlivňující poptávku:

–          cena

–          demografické změny( změny v počtech a charakteristikách kupujících)

–          změny velikosti důchodů(mzdy zc,renta vl.půdy,úroky a zisky vl.kapitálu)

–          změny v preferencích(zvyky, móda, změny potřeb..)

–          změny cen jiných zboží

  • substituty – jiné zboží,které může nahradit při spotřebě zboží sledované (jablka-hrušky)
  • komplementy – jiné zboží, které doplňuje při použití zboží sledované (auto-benzín)

 

Nabídka je množství zboží, nabízeného všemi prodávajícími při určité ceně.
Stoupající tvar nabídkové křivky, při zvýšení ceny se zvýší jeho zisk. Do odvětví vstupují i noví výrobci (zláká je vysoká cena = zisk)

Dělí se na: Individuální=nabídka jednoho výrobce určitého statku nebo služby

Dílčí=nabídka všech výrobců určitého zboží v určitém regionu = součet individuální

Agregátní=nabídka všech výrobců všech druhů zboží v jednom státě

Faktory ovlivňující nabídku:

–          cena

–          náklady výroby a obchodu(dražší suroviny;energie,zvyš.nom.mezd)

–          změny vnějších podmínek podnikání(organizace trhu,počasí pro zemědělce,daně a příjmy veř.rozpočtů)

–          změny kapitálové výnosnosti(v daném obd. Je množství výrobců nižší =nízká konkurence=zvýšení cen=>přiláká nové výrobce ,konkurence se zvýší a bude srážet zisky níž)

 

Podstatou trhu je vzájemný střet nabídky a poptávky,který vytváří rovnovážnou cenu.Výrobci dopředu neznají rovnovážnou cenu a jí odpovídající ideální množství vyrobeného zboží pro trh.V prostředí nedokonalé konkurence se působení zákonů nabídky a poptávky deformuje. Rovnovážná cena = výrobci jsou ochotni při této rovnovážné ceně prodat právě tolik, jako kupující koupit(stav tržní rovnováhy)

Trhem stanovená cena má dvě funkce:

1)       eliminuje neefektivní výrobu

2)       reguluje množství výrobků na trhu

Zákon poptávky = s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží                                                                                Zákon nabídky = s rostoucí cenou roste i nabídka zboží

Pomocí zákona nabídky a poptávky se tvoří nejen ceny zboží, ale i ceny výrobních faktorů:

–          cena práce = mzda

–          cena přírodních zdrojů = renta

–          cena kapitálu = zisk, u peněžního kapitálu je cenou úrok

Monopol

-prodávající,který má na trhu výsadní postavení a jako jediný má např.povolení od statů určitý výrobek prodávat-administrativní monopol ,nebo zná recept na výrobu určitého výrobku – absolutní monopol.

Existují ovšem i výsadní postavení na straně poptávky(nakupujících) – monopsony.(speciální technologie,zbraně hromadného ničení apod.)-je výhradním nakupujícím stát. Trh,kde existují monopoly či monopsony,je deformovaný=> nedokonalá konkurence,protože monopoly mohou své postavení zneužívat a diktovat si podmínky především cenové.Pak dochází k narušení fungování zákonů trhu a může to vést ke vzniku nerovnováhy v ekonomice.

Zvláštní případ trhu s nedokonalou konkurencí je oligopol – na straně nabídky existují dva nebo několik málo velkých subjektů s dominantním postavením

Stav dokonalé konkurence je v praxi téměř nedosažitelný.

Selhání trhu

  1. vznik monopolu
  2. existence tzv. veřejných statků – statky u kt. Není žádoucí,aby jejich pořizování a správu zajišťoval soukromý sektor na základě zákonů trhu. (obrana státu,veřejné školství,zdravotnictví,státní správa atd.)
  3. externality trhu – vedlejší účinky trhu na subjekty,které se daného tržního vztahu neúčastní.Tyto účinky můžou byt negativní ,tak pozitivní.Př. negativní externality-slouží špatný vliv na životní prostředí.Třetí poškozenou stranou jsou lidé žijící blízko továren,průmyslových zón a dopr.komunikací.Př.pozitivní externality-přivedením infrastruktury (dálnice,elektrifikace,plynofikace) do určité lokality výrazně stoupají tržní ceny pozemků zdejších majitelů,nebo včelar při chování včel pro med zajišťuje opýlení ovocných sadů a polí aniž by dostával od zemědělců peníze

STRUKTURA TRHU

1. Podle předmětu směny:

a) Trh zboží – prodávají se a nakupují statky a služby

b) Trh práce – zde se střetává nabídka práce a pracovních míst a poptávka po pracovním místě a určité práci c) Trh finanční – jedni finance nabízejí (půjčky,uložení peněz na úrok),druzí se po půjčkách ptají (banky)

2. Z územního hlediska:

a) Místní – město, obchod na vesnici

b) Národní – oslovuji celý stát – většina výrobců

c) Světový – po celém světě – dovoz květin

3. Podle množství produktů

a) Individuální – jeden výrobce

b) Dílčí – trh jednoho druhu výrobků

c) Agregátní –– zkoumáme trh jako celek(např. celého státu) (celková suma všech zamýšlených koupí)

 

4. Podle účastníků směny

a) Spotřebitelský – řídí se podle spotřebitelů

b) Průmyslový – podniky

 

5. Podle vztahu nabídky a poptávky

a) Nasycený –– nabídka převyšuje poptávku, nízká cena – podnik nevyrábí

b) Nenasycený – vysoká poptávka, můžeme dát vysokou cenu

 

6. Podle konkurenčního prostředí

a) S dokonalou konkurencí – hodně výrobců; ideální pro zákazníka

b) Monopolistická konkurence – 3-4 podniky si navzájem konkurují a bojují o nás

c) Monopol – na straně nabídky vystupuje jeden subjekt,výsadní postavení,bezkonkurenční,drží si cenu

d) Oligopol – několik menších výrobců a chovají se jako monopol – typická rivalita, konkurence

 

Hospodářský proces

Samotný proces uspokojení potřeby se nazývá spotřeba.(př.Mám hlad,pociťuji potřebu najíst se-získám jídlo,které sním a uspokojím tak svou potřebu.Snězení jídla je proces,tzv.spotřeba statku.Většinu statku musíme vyrobit,proto využíváme proces rozdělování a přerozdělování ve společnosti,kdy zc a podnikatelé získávají peníze ve formě mzdy a zisku(rozdělování),důchodci,děti,nezaměstnaní,nemocní….formou dávek ze státního rozpočtu(přerozdělování)a takto získané peníze na trhu směňujeme za statky,které potřebujeme.

Hosp.proces má tedy tyto fáze:

  1. Výroba
  2. Rozdělování a přerozdělování
  3. Směna
  4. Spotřeba

1.Výroba

K výrobě potřebujeme výrobní faktory:

  1. Práce
  2. Přírodní zdroje-především půda
  3. Kapitál

Všechny uvedené zdroje jsou vzácné – musíme s nimi nakládat efektivně.Společnost jako celek vyrábí efektivně,pokud se její produkce pohybuje na křivce produkční možnosti.

A.Práce

Je cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby.Pracovní síla-souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat práci(nemá ji každý př.nemocní lidé,děti do 15 let),a také ne každý člověk,který má prac.sílu pracuje(např. zdědil peníze,nemusí pracovat).Práce je vzácný výrobní faktor,což ovlivňuje jeho cenu na trhu práce – mzdu

Mzda nominální = mzda,kt. si pracovník vydělal jako zc,když vynaložil prac.sílu.Pro pracovníka je to příjem(může jim uspokojit své potřeby),pro firmu náklad.Je vyjádřena v penězích

Mzda reálná = mzda vyjadřující to,co si za vydělané peníze může pracovník koupit

Velikost mzdy ovlivňuje kvalita a množství práce a také

  • Kvalifikace
  • Poptávka po určitém druhu práce na trhu práce
  • Tržní úspěšnost práce

Trh práce

-Nabídka pracovních sil v určitém státu

  1. Není-li na trhu dostatek prac.sil mají firmy dvě možnosti-zvyšovat produktivitu práce(např.zavedením nových technologií,změnou organizace práce atd.),nebo povolat pracovní síly ze zahraničí
  2. Pokud není prac. Síla využita,vzniká nezaměstnanost.
  • Dobrovolná – člověk ,kt.má prac.sílu,ale nevyužívá ji
  • Nedobrovolná – lidé,kteří pracovat chtějí,ale nemohou najít práci

B.Přírodní zdroje(především půda)

Nejtypičtějším přírodním zdrojem je půda.Nutná k zemědělské,lesní,stavební výrobě a tím vlastně ke všem ek.subjektům,protože pracovníci potřebují bydlet,firmy potřebují někdě postavit továrny,sklady,obchody a vláda potřebuje správní budovy. Ten,kdo vlastní půdu,má určité výsadní postavení vůči všem nevlastníkům(monopol).Při prodeji dosahuje majitel půdy tržní cenu,při pronájmu získává pozemkovou rentu(peněžní výnos z půdy)

Renta:

  • Absolutní – tu má každý pozemek
  • Diferenční – vyplývá z rozdílné kvality půdy a její vhodnosti pro zemědělství -> bonita půdy , z polohy,případně vybavenosti inženýrskými sítěmi,dostupnosti po silnici…

C.Kapitál

Bez kapitálu se vyrábět nedá!Zjednodušeně jsou to peníze,které přinášejí další peníze. Kapitál obecně jsou prostředky, jež nespotřebováváme, ale užíváme jich k vytváření zisku.Kapitálem jsou věcné statky, výrobní prostředky peníze, CP, akcie, někdy i patenty, licence, jež jsou uplatněny v ekonomice a přinášejí svému vlastníkovi zisk ( ve formě úroků, podílu ze zisku, dividend apod.) Kapitálem se může stát i spotřební zboží, pokud není vlastníkem spotřebováváno, ale je za úhradu poskytováno jiným osobám.Má dvě ceny:

 

  • Úrok je cena kapitálu vloženého např. do banky či jiné finanční instituce.Je to cena vyplývající z vlastnického vztahu jedince k tomuto kapitálu a nevyžadujeme po vlastníkovu,aby s tímto kapitálem podnikal
  • Zisk je cena kapitálu, kterou očekává vlastník při aktivním podnikání s tímto kapitálem.Tato cesta je rizikovější,protože podnikatel také může o svůj kapitál přijít.Proto podnikatel očekává,že zisk bude vyšší než běžný úrok

Kapitál se dá hromadit,akumulovat(zisk nespotřebuje,ale ponechá část ve firmě,aby rozšířil její zdroje a možnosti podnikání)

Trhy kapitálu

V peněžní podobě nazýváme finanční trhy,organizátory těchto trhů jsou burzy CP a devizové burzy a největšími hráči na těchto FT jsou banky,investiční fondy,penzijní fondy,pojišťovny.Neuznává národní hranice a přelévá se po celém světě s rychlostí myšlenky.

(D)Informace

Know-how-Je to souhrn znalostí, poznatků a zkušeností při výrobě.Týká se výroby produktů, které nepodléhají patentům a licencím, ale současně to znamená znalost výrobních postupů, návodů či receptur pro výrobu. Je součástí obchodních a licenčních smluv.

 

2.Rozdělování a přerozdělování

Zaměstnanci mají nárok na mzdu,vlastníci přírodních zdrojů na rentu,a všichni kdo vkládali do výroby kapitál se hlásí o zisk či úrok. Tato fáze se nazývá rozdělování. Všichni kdo získali peníze v procesu rozdělování musí jejích část odvést do státní poklady ve formě daní ,soc;zdrav. pojištění a stát je předepsaným způsobem převádí tam,kam jsou třeba.Tomuto se říká proces přerozdělování(jeho nástrojem jsou rozpočty krajů,státní rozpočet a rozpočty obcí)Dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti,kteří se na výrobě nepodíleli(děti,důchodci,nemocní apod.)

3.Směna

Směna je proces,ve kterém nabízející(výrobci,obchodníci) hledají kupce(poptávající) na své zboží a služby,aby realizovali svůj zisk. Teprve pak se ukáže,zda všechny drahé výrobní faktory(práce,přirodní zdroje a kapitál)nebyly vynaloženy marně.Neúspěch-neprodané zboží leží ve skladech,kazí se,likviduje se,firmy se snaží ve výprodejích prodat své zboží i za ceny výrazně nižší než byly náklady,jen aby se jim vrátila alespoň část vložených prostředků(prodělá tedy)

4.Spotřeba

Je procesem uspokojení potřeb .Poslední fáze hospodářského procesu. Spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení firem,aby mohli dále vyrábět,podnikat).

 

Zákony a teorie Ekonomiky

Zákon vzácnosti a zákon ekonomie času

–          Zákon vzácnosti a zákon ekonomie času spolu úzce souvisí. To, co nemůžeme mít kdykoliv v jakémkoliv množství je pro nás vzácné, nedostatkové. Musíme s tím šetřit, rozumně nakládat, efektivně využívat – musíme s tím zacházet ekonomicky. Od zákona vzácnosti se také odvíjí princip vlastnických vztahů – nemohou-li něco mít všichni v dostatečném množství, vzniká potřeba si tuto nedostatkovou věc rozdělit, vztáhnout ji v konkrétních množstvích ke konkrétním lidem, skupinám lidí.

–          Omezenost přírodních zdrojů je relativní a je dána schopností lidí se k těmto zdrojům dostat. Je dána omezenosti lidských schopností, a to především díky omezenosti času, který lidé k dobývání těchto přír. zdrojů mohou vynaložit.

–          S růstem počtu obyvatel a postupným prodlužováním délky jejich života se časová kapacita lidstva zvětšuje, ale pořád je základním limitujícím faktorem. Čas je základní veličina, se kterou musí společnost šetřit – to je podstata zákona ekonomie času.

 

Teorie potřeb

–          Potřeba je pociťovaný nedostatek. Jednotlivci mají různé potřeby a je nám dáno, že jsou potřeby velmi rozmanité a ve svém principu nekonečné. Uspokojením jedné potřeby vzniká další.

–          Potřeby můžeme dělit z několika hledisek, z nichž základní dělení je na potřeby:

Hmotné(potřeba jíst, bydlet, oblékat se, …)

Nehmotné(potřeba přátelství, svobody, kulturního zážitku, …)

–          Právo na svobodné rozhodování o svých potřebách patří mezi základní lidská práva

–          Některé potřeby jednotlivce však mohou být uspokojovány na úkor potřeby jiných lidí, nebo dokonce mohou ostatní lidi ohrožovat. Tady musí zasáhnout společnost – formou zákonů definuje činnosti zakázané, trestné činy.

–          Společnost může používat i nepřímé nástroje k ovlivnění našich potřeb a našeho chování (speciální daně zdražující spotřebu alkohol. nápojů a tabáků,…)

Zbytné

Nezbytné

–          Teorie potřeb je pro nás velmi důležitá, protože nám pomáhá vysvětlit motivaci a hnací motor lidského jednání a chování

–          Motivace je pak velmi významným prvkem marketingu(vědě o trhu) i managementu( vědě o řízení lidí ve firmách). Potřeby uspokojujeme pomocí statků a služeb. Statky členíme např. na: Hmotné a nehmotné

–          Služby jsou cizí činností, které uspokojují lidské potřeby:

: Služby věcné(oprava obuvi, vymalování bytu, … )

Služby osobní – působící přímo na konkrétní osobu – léčení pacienta lékařem

–          Důležitější členění statků: statky volné,  které získáme z toho, že bychom za ně museli poskytnout nějakou protihodnotu(např. sluneční svit, vzduch, zpěv ptáků, déšť) a statky ekonomické – lidé k jejich získání musí vynaložit určité úsilí, nejsou volně v přírodě

–          Člověk k uspokojení většiny svých potřeb potřebuje získat statky ekonomické, což jej nutí k práci přímo vytvářející tento statek, nebo k práci na jiném statku, který pak může být za potřebný postrádaný statek vyměněn.

 

Tržní subjekty

  1. domácnosti – na trhu uspokojují své potřeby; vystupují jako kupující (poptávající) na trhu výrobků a služeb a jako prodávající (nabízející) na trhu výrobních faktorů
  2. firmy – subjekty vyrábějící za účelem dosažení zisku; vystupují jako prodávající na trhu výrobků a služeb a jako kupující na trhu výrobních faktorů
  3. stát – ovlivňuje trh, snaží se odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat; vystupuje i jako prodávající a kupující (efektivnost, spravedlnost, stabilita)

 

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ SYSTÉMY

K přežití a dalšímu rozvoji lidé potřebovali a potřebují nalézt systém, který umožňuje spojovat jejich síly a efektivně využívat dostupné zdroje.

 

Dosud poznané systémy: 1) Zvykový systém

2) Příkazový systém

3) Tržní systém

 

Při rozlišování těchto systémů si budeme odpovídat na tři základní otázky:

  1. co a kolik se má ve společnosti vyrábět
  2. jak vyrábět, jakou technologii a s jakými výr. faktory(práce, přír.zdroje, kapitál)
  3. jak se rozdělí to, co bylo vyrobeno

 

Zvykový systém

 

–          Historicky nejstarší ekonomické uspořádání, které bylo založeno na kmenových vztazích a dělbě

–          práce uvnitř této relativně malé uzavřené skupiny.

–          Co a kolik se bude vyrábět rozhodoval náčelník a rada starších na základě zkušeností

–          přenášených generacemi. Nebylo to ani tak složité, protože měli omezený počet pracujících,

–          omezené přírodní zdroje a o mechanizaci, která by zvyšovala jejich produktivitu se dá hovořit jen

–          s velkou nadsázkou. Většinou stačili vyprodukovat právě tolik, aby přežili. Členové kmene

–          pracovali podle svých schopností ve prospěch všech a podíl na vyrobených statcích a službách

–          byl určován náčelníkem a nepsanými pravidly podle potřeb jednotlivých lidí.

–          Tento zvykový systém není jen otázkou šerého dávnověku, i dnes se setkáváme s primitivními

–          kmeny např. v oblasti centrální Afriky, Jižní Ameriky nebo Austrálie.

 

Příkazový systém

–          Založený na moci relativně úzké skupiny lidí ve společnosti, která subjektivně rozhoduje o tom,

–          co se bude ve společnosti vyrábět, jak se to bude vyrábět(jak se rozdělí příslušné zdroje) a

–          v neposlední řadě i jak se výsledný produkt rozdělí mezi členy společnosti.

–          Příkazový systém je založený na představě, že uvedená společenská elita je schopna rozumově

–          zhodnotit všechny souvislosti 3 zákl. otázek a nejlépe na ně odpovědět. Své představě řešení pak

–          dávají podobu závazného plánu( příkazová nebo plánovaná ekonomika).

–          Výhodou přík. Systému je schopnost rychle mobilizovat zdroje v případě přírodních katastrof či

–          válek. Velkou nevýhodou je však subjektivnost a neužitelnost při rozhodování společenské

–          špičky.

–          Příkazový systém však nemůže ignorovat historický vývoj a tvářit se, že bez existence trhu a jeho

–          ekonomických zákonitostí je schopný zajistit funkční ekonomiku země.

 

Tržní systém

–          Jednotliví výrobci a spotřebitelé jsou propojeni výhradně trhem a tržními zákony jsou řešeny všechny 3 základní otázky, včetně otázky dělení výsledného produktu.

–          Na tomto systému je zajímavé že základní důraz je kladen na rozhodování každého jedince, což při 1. pohledu může budit dojem, že každý bude chtít něco jiného a vznikne nepředstavitelný chaos. Většina lidí však jedná racionálně, fungují zde zákony trhu, které automaticky působí jako vestavěné regulátory či stabilizátory a výsledný pohled na ekonomiku působí dojmem dobře organizovaného celku

–          Výhodou tržního systému je fungování zákonů trhu bez ohledu na subjektivní lidská rozhodnutí. Nevýhodou je, že tímto způsobem nejsme schopni řešit procesy přerozdělování (jak mají přežít nemocní, děti a starci, když nemohou pracovat) ani případy selhání trhu.

–          Ani tržní systém není ideálně spravedlivý a humánní.

 

Příkazový a tržní systém můžeme brát jako dva extrémy, které se v praxi kombinují a prolínají a závisí na míře převládajícího vlivu té či oné idey.

Ekonomické systémy v praxi jsou vždy dány určitým poměrem jedné i druhé složky. Každý z ekonomických systémů má své výhody a nevýhody.

 

Základy Ekonomie

Ekonomie jako společenská věda se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika.

Ekonomie – ekonomická teorie

Ekonomika – ekonomická praxe

 

Každá společenská věda musí nutně společenskou praxi zjednodušovat, vybírat rysy podstatné a od nepodstatných vlivů abstrahovat. Pro ekonomické zákonitosti je typické, že neplatí v každém dílčím případě, ale prosazují se dlouhodobě.

 

Ekonomie MAKRO a MIKRO

Firmu, banku, vládu nebo občana, kterýkoliv ekonomický subjekt můžeme zkoumat v jeho jednotlivých projevech v rámci vlastní skupiny, nebo v interakci s ostatními subjekty = MIKRO.

Pokud se přesuneme o jednu rovinu zkoumání výše, dostaneme se k ekonomii státu = MAKRO.

Ekonomie v mnoha ohledech nezná hranice a opravdu se řada ekonomů zabývá fungováním světové ekonomiky, vztahy mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, vlivy velkých multinacionálních firem a seskupení. Rozčlenění na mikroekonomii a makroekonomii je velmi relativní.

V mikroekonomii si představíme konkrétní firmu, kdežto v makroekonomii je pro nás firma především obecný pojem, reprezentant určitých funkcí v ekonomice státu.

 

Vztah ekonomie k jiným vědám

Budeme se zabývat člověkem v jeho společenském začlenění, vztahy mezi lidmi. Veřejnost má vžitou představu, že ekonomie je věda o penězích, ale není tomu tak. Koneckonců i peníze jsou pouze určitým vztahem mezi lidmi. Pokud ve společnosti nebudou existovat lidé , kteří jsou ochotni vyměnit svou práci, zboží či služby za peníze a tyto peníze opět za jiné zboží a jiné služby, pak peníze ztrácejí smysl.

Ekonomie je jedním z pohledů zkoumajících naši společenskou realitu. Využívá poznatků psychologie, sociologie, demografie, hospodářského zeměpisu, historie, marketingu, managementu, práva, politiky, etiky a také filozofie. Potřebujeme však i jiné vědy např. matematiku a statistiku.

 

Inventarizace zboží

– inventarizačními rozdíly u zboží podobně jako u zásob materiálu mohou být manka nebo přebytky. Úbytky zboží v rámci norem přirozeného úbytku a manka se účtují: manka a škody 549/132, přirozený úbytek zboží  504/132. Přebytek zboží se účtuje  132/648 , předpis náhrady za manko 335/648

– při inventarizaci musí být účet 131 stav k 31.12. zůstatek 0,-, pokud ne, musí se převést na účet 191-zboží na cestě

132 – zůstatek k 31.12. musí souhlasit na inventurní soupis zásob, když ne, jedná se o přebytek či manko.

 

Některá další účtování

Nedošlá zásilka            139/131

Příjem zboží na sklad   132/131

Nevyfakturovaná dodávka       131/389 →      PF za zboží      132/131

Dočasné snížení hodnoty zboží 559/196

Zrušení doč.snížení hodnoty zboží        196/659

Trvalé snížení hodnoty zboží                 549/132

Reklamace:      PF za zboží      131/321,   reklamace    315/131,    neuznaná reklamace 549/315

Zaslán dobropis na zboží    315,343/315,        zaslán dobropis na DPH   315/343

 

Syntetická a analytická evidence zboží

Ke zboží se používá syntetická evidence pomocí těchto účtů: 131 pořízení zboží, 132 zboží na skladě a v prodejnách a 139 zboží na cestě

Analytické účty k účtu 132 Zboží na skladě a v prodejnách

– je důležité, aby maloobchod věděl, v jaké prodejní ceně má zásoby zboží na prodejně, pro tento účel je vhodné při oceňování a účtování zboží použít variantu, jejíž podstata spočívá v rozdělení pořizovací ceny na cenu prodejní a oceňovací rozdíl (tj. marže + DPH)

– používají se 2 analytické účty: 132.1zboží na skladě a v prodejnách prodejní cena a 132.2 zboží na skladě a v prodejnách oceňovací rozdíly.

 

 

Oceňování a účtování zboží v maloobchodních prodejnách

– je důležité, aby maloobchod věděl, v jaké prodejní ceně má zásoby zboží na prodejně, pro tento účel je vhodné při oceňování a účtování zboží použít variantu, jejíž podstata spočívá v rozdělení pořizovací ceny na cenu prodejní a oceňovací rozdíl (tj. marže + DPH)

Postup při účtování zboží v maloobchodních organizacích

– používají se 2 analytické účty: 132.1zboží na skladě a v prodejnách prodejní cena a 132.2 zboží na skladě a v prodejnách oceňovací rozdíly. Tento oceňovací rozdíl zahrnuje marži a DPH (rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou)

PF nákup zboží ve fakturovaných cenách     131,343/321

Přírůstek zboží na prodejně v prodejní ceně  132.1/131

Přírůstek oceňování rozdílů (DPH+marže)   – 132.2/ -131

Úbytek prodaného zboží v prodejních cenách 504/132.1   (částka se rovná výši tržeb)

Úbytek oceňovacích rozdílů  -504/ – 132.2  (úbytek prodaného zboží v prodejní ceně * průměrné procento oceňovacích rozdílů)

 

Oceňování zásob při jejich výdeji do spotřeby

– v praxi se řeší, jak ocenit stejný druh nakoupených zásob pořízený za různé ceny, další způsoby ocenění:

Metoda průměrných cen – cena při úbytku se stanoví jako vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen, ten pak může mít 2 podoby: proměnlivý – počítá se při každém výdeji

periodický – počítá se za určité období, nesmí být delší než 1 měsíc)

Stav příslušného materiálnu v Kč

PC = ———————————————————————–

Stav příslušného materiálnu v jednotkách množství

Metoda FIFO – úbytky materiálu se oceňují cenou nestarší zásoby. Musíme mít pomocnou evidenci, abychom měli přehled, kolik měrných jednotek příslušného druhu je na skladě a za jaké ceny.        Co přijde první, první také odejde.

 

Účtování způsobem A

– o pořízení se účtuje na příslušných účtech v 1. účtové třídě, do nákladů se účtuje až při jejich spotřebě.

PF za nákup zboží                         131/321               příjemka na sklad   131/132

Výdejka do spotřeby ze skladu     504/131

 

Účtování způsobem B

– o pořízení zásob se účtuje přímo do spotřeby, bez použití účtů zásob 131 a 132.

PF za nákup zboží      504/321

– bez běžně používané skladové evidence nelze používat pro evidenci zásob způsob B

 

Nákup zboží v zahraničí

Z dováženého zboží se platí DPH, kterou musíme vypočítat. Základem pro výpočet DPH je nákupní cena zboží. Musíme zaúčtovat tzv. přidanění. Pokud máme podle zákona o DPH nárok na odpočet DPH, pak můžeme vyměřenou DPH odečíst.

 

 

 

Došla faktura za zboží ze zahraničí 131 321
Přidanění 349 343
Případný nárok na odpočet DPH 343 349
Přejímací list – převzetí zboží v pořizovací ceně 132 131
Výpis – úhrada faktury do zahraničí 321 221

 

 

Předání zboží do vlastních maloobchodních prodejen

– výrobní podniky mají často své vlastní prodejny (pivovary, pekárny). Předáním do prodejen mění účetní jednotky své výrobky na zboží. Tzn. že musí být zaúčtován úbytek zásob a přírůstek zboží

Úbytek výrobků         613/123

Přírůstek zboží            131/621,          převzetí zboží na prodejnu  132/131

 

Zásoby

– charakteristickým znakem je, že se při koloběhu majetkových složek jednorázově spotřebovávají nebo z příslušné činnosti získávají. Je to věcná forma oběžného majetku

– obchodní marži si určuje obchodní podnik sám, aby uhradil náklady spojené s obchodní činností (nájemné, mzdy prodavačů, odpisy dlouhodobého majetku, spotřeba energie aj.) a vytvořil zisk. Je obvykle určena procentem z pořizovací ceny zboží.

 

Zásoby

nakupované – materiál (základní suroviny – stavební hmoty, kov, dřevo, kůže,…)

– pomocné materiály – barvy, mořidla, maziva

– obaly – plechovky, kartóny, plasty

– pohonné hmoty- nafta, benzin

– drobné nářadí – šroubováky, klíče, vrtáky, přípravky

– kancelářské potřeby – papíry, tužky, pásky, šanony

– čistící prostředky – pro hygienu zaměstnanců, úklid prostor

vlastní výroby – nedokončená výroba –rozpracovaný stav, který nelze prodat

polotovary – rozpracovaný stav který lze prodat

hotové výrobky – hotové výrobky které firma připravuje k prodeji

zboží – vše co je nakoupené za účelem prodeje

zvířata – specifický druh zásob pro zemědělskou výrobu

 

Oceňování zásob

1)      Nákup – pořizovací cena → cena pořízení + vedlejší náklady pořízení

2)      Bezúplatně (vklady) – reprodukční pořizovací cena (odhad) → znalecký posudek (odborný odhad)

3)      Vlastní činností – ocenění vlastními náklady (účtuje se aktivace 62) → součet nákladů